Romi se predstavljaju na veoma neizbalansiran način 1Dan Pavel Dogi Foto: Screenshot YouTube/Minority NEWS

Zadaci se u velikoj meri ispunjavaju, ali u slučaju pojedinih manjina neka pitanja ostaju nedorečena i situacija se drastično ne menja, posebno kada je u pitanju problem diskriminacije, koji je najprisutniji u romskoj zajednici. S ovim problemom se jednako bori i naša zemlja, kao i zemlje članice Evropske unije. Potvrđuje to i Dan Pavel Dogi, šef kontakt grupe za pitanja Roma i Sinta.

* Kako biste ocenili položaj Roma u zemljama EU?

– U celini neznatno poboljšanim, jer je pristupanje EU donelo određeni napredak u vezi sa pristupom Roma javnim službama, pre svega matičnim knjigama, zdravstvenoj zaštiti, obrazovanju, u nekim slučajevima i stanovanju i zapošljavanju. Sve zemlje koje su pristupile EU morale su da ispune određene preduslove kako bi zakonodavni okvir bio adekvatan da bi se sprečila bilo kakva vrsta diskriminacije i morale su i da formiraju strukture koje će se baviti antidiskriminacionim merama. To je veoma važno i napredak je očigledan, mada se razlikuje od zemlje do zemlje, iako je u načelu svuda u početnoj fazi. Postoji i fenomen da zemlje prestaju da budu u fokusu kada postanu članice Evropske unije. To je poput onog da, kada postanete član nekog kluba, pretpostavlja se da je sve na svom mestu i funkcioniše kako treba, uključujući i ostvarivanje prava i zaštitu od diskriminacije, što nije slučaj kada su u pitanju Romi. Možda stvari funkcionišu dobro za ostale grupe i delove stanovništva, ali to nije slučaj kada govorimo o Romima. Zapravo, u poslednjih 15 godina, svi izveštaji ukazuju na to da, bez obzira gde Romi žive u Evropskoj uniji – u centralnoj, južnoj ili zapadnoj Evropi, preovlađujući odnos većinskog stanovništva prema Romima je prilično sličan – svodi se na odbacivanje. Romi i dalje osećaju da nisu dobrodošli u svojim zemljama. Romi žive na evropskom kontintentu već hiljadu godina i još uvek im govore da se vrate u Indiju, da se vrate odakle su došli. I dalje ih smatraju strancima i to nije samo opšti odnos, već odnos koji utiče na svaku vrstu komunikacije i vidi se u njihovom tretmanu, koji nije isti kao prema drugim osobama. Ovo o čemu govorimo je diskriminacija. Trenutni trend u Evropskoj uniji je da postaje malo radikalnija, populisti dobijaju na snazi i oni za sve probleme krive Rome, imigrante i izbeglice. Time oni dolivaju ulje na vatru postojećeg negativnog odnosa prema Romima. Pojedine institucije i međunarodne organizacije zovu ovo anticiganizmom. Ja smatram da nema potrebe da formalno koristimo ovakve izraze, da ovakvim odnosom i krivičnim delima s tim u vezi treba da se bavimo u okviru opšte borbe protiv rasizma, diskriminacije i netolerancije prema Romima i pripadnicima Sinti zajednice. Zaključak je, da se vratim na vaše pitanje, da postoji mali napredak, koji nije dovoljan, jer govorimo o velikoj populaciji. U Evropskoj uniji živi šest miliona Roma i njihovi problem su ogromni. A imajući u vidu ozbiljnost problema i tempo koji vidimo u naporima pojedinačnih država da se ovi problemi reše, na žalost nećemo videti značajan napredak u skorijoj budućnosti.

* Da li su narodi u Evropi u dovoljnoj meri upoznati sa kulturom i identitetom Roma?

– Rekao bih da nisu i da to nije nužno zbog toga što na raspolaganju nemaju informacije ili ne mogu da dođu do njih. To je povezano sa onim o čemu sam ranije govorio, to je odnos odbacivanja, oni, zapravo, nisu zainteresovani za romsku populaciju. Radije bi da ih nemaju u vidokrugu, jer ih to uznemirava, jer to nije prizor prijatan za oči. I u velikoj meri možete da vidite da se u najvećem broju zemalja Romi i dalje zovu Ciganima, naročito u zemljama u kojima je engleski zvanični jezik. Sa izuzetkom, možda, Rusije, reč Ciganin ima veoma negativnu konotaciju. Ona, na neki način, žigoše ovu zajednicu. Pre svega, ovo nikad nije bio naziv koji su sami Romi koristili da sebe predstave. Ne postoji nikakav drugi način da na romskom jeziku sebe predstaviš osim da kažeš “Mesem Rom – ja sam Rom”, što znači da sam ja osoba koja pripada grupi koja sebe zove Romima. I čak iako volimo Rome, i dalje ih zovemo Ciganima, što ponekad dovodi do ekstremnih situacija. Svake godine u jednom broju zemalja postoje peticije da se donesu zakoni po kojima će se Romi zvati Ciganima, a ne Romima. Ovo pokazuje visoki nivo odbacivanja i predrasuda koji postoji u Evropi, bez obzira na to da li govorimo o Evropskoj uniji ili evropskim zemljama koje su van EU.

* Šta je potrebno uraditi kako bi negativni publicitet koji prati Rome preokrenuo u njihovu korist?

– Mislim da najveću štetu percepciji Roma čine mediji. Mediji igraju ključnu ulogu u oblikovanju mišljenja i percepcija najšire javnosti i, u određenoj meri, oni konačno utiču i na odnos javnosti prema određenim grupama. Postoje mnogobrojne studije i izveštaji, mogli bismo da napravimo konkretan ogled i potražimo u nacionalnim medijima koliko puta su korišćene reči Rom ili Ciganin i iz radoznalosti pogledamo kako se Romi opisuju u tim izveštajima i člancima koje pronađemo u toku ovog istraživanja. Velika većina članaka su negativni i pristrasni. Ono što želim da kažem je da vi možete da se opredelite da pišete samo o negativnim stvarima, a takve stvari možemo da nađemo u svakoj grupi i svakom društvu. Ali takav odnos je pristrasan. To znači da je ono što želite da prikažete negativna strana jedne zajednice, želite da u svest ljudi urežete mišljenje da nema drugih strana te zajednice osim ove negativne, što je očigledno netačno. Romi se predstavljaju na veoma neizbalansiran način, u najvećoj meri pristrasno i sa puno predrasuda, od strane samih medija ili od strane populističkih i ekstremnih nacionalističkih političara i grupa koji koriste medije u ovu svrhu.

NÁŠ ROZHOVOR: Dan Pavel Doghi, šéf kontaktní skupiny pro záležitosti týkající se Romů a Sintů, OBSE/ODIHR

Romové jsou představováni velmi nevybalancovaným způsobem

Otázka národnostních menšin je vždy ve středu pozornosti pro každou zemi. Větší počet příslušníků národnostních menšin každopádně přispívá k většímu koloritu určité země, ale i k většímu počtu úkolů, které by ta země musela splnit. Úkoly se ve velké míře splňují, ale v případě určitých menšin některé otázky zůstávají nezodpovězené a situace se nějak výrazně nemění, zvlášť když se jedná o problém diskriminace, který je nejvíc přítomen v romské komunitě. S tímto problémem jednak bojuje i naše země, stejně jako i členské státy Evropské unie. Potvrzuje to i Dan Pavel Doghi, šéf kontaktní skupiny pro záležitosti týkající se Romů a Sintů.

* Jak byste ohodnotil postavení Romů v zemích EU?

– V celosti mírně zlepšený, neboť přistoupení k EU přineslo určitý pokrok, když jde o přístup Romů veřejným službám, především matričním knihám, zdravotní ochraně, vzdělání, v některých případech i bydlení a zaměstnání. Všechny země, které vstoupily do EU, musely splnit určité předpoklady, aby legislativní rámec byl adekvátní a aby se zabránilo jakémukoli druhu diskriminace a také musely založit struktury, které se budou zabývat antidiskriminačními opatřeními. Tohle je velmi důležité a pokrok je zjevný, i když je to různě v různých zemích, ačkoli je v zásadě všude v počáteční fázi. Existuje i ten fenomén, že země přestávají být ve středu pozornosti, když se stanou členskými státy Evropské unie. Jako když se stanete členem nějakého klubu, předpokládá se, že je všechno na svém místě a funguje tak jak to má být, včetně realizace práv a ochrany před diskriminací, což není případ, když se jedná o Romy. Možná všechno funguje pro ostatní skupiny a části společnosti, ale to není případ, když mluvíme o Romech. Za posledních 15 let všechny zprávy vlastně ukazovaly na to, že bez ohledu na to kde Romové žijí v Evropské unii – v centrální, jižní nebo západní Evropě, převážný vztah většinového obyvatelstva vůči Romům je příliš podobný všude – jedná se o odmítnutí. Romové stále cítí, že nejsou vítání ve svých zemích. Romové na evropském světadílu žijí už tisíc let a stále jim říkají, že se mají vrátit do Indie, že se mají vrátit tam, odkud sem přišli. Stále jsou považováni za cizince a to není jen obecný vztah, ale vztah, který ovlivňuje každý druh komunikace a který je vidět v zacházení s nimi, které není stejné jako s ostatními osobami. To o čem mluvíme je diskriminace. Současný trend v Evropské unii je to, že se stává trochu radikálnější, populisté zesilují a ti ze všech problémů obviňují Romy, migranty a uprchlíky. Tímto přilévají olej do ohně stávajícího negativního vztahu vůči Romům. Určité instituce a mezinárodní organizace tomu říkají anticikánismus. Domnívám se, že není potřeba, abychom formálně používali takové výrazy, že se takovým vztahem a trestnými činy ve spojení s tím máme zabývat v rámci obecného boje proti rasismu, diskriminaci a netoleranci vůči Romům a Sintům. Abych se vrátil k vaší otázce, závěrem je to, že existuje malý pokrok, který není dostatečný, neboť mluvíme o velké populaci. V Evropské unii žije 6 milionů Romů a jejich problémy jsou obrovské. Mající na zřeteli vážnost problémů a tempo, který vidíme ve snahách jednotlivých zemí, aby se tyto problémy vyřešily, bohužel neuvidíme značný pokrok v bližší budoucnosti.

* Jsou národy v Evropě v dostatečné míře seznámeny s kulturou a identitou Romů?

– Řekl bych, že ne nutně, protože nemají k dispozici informace nebo nemůžou k nim přijít. Je to spojené s tím, co jsem dříve říkal, je to vztah odmítnutí, oni vlastně ani nemají zájem o romskou populaci. Raději by je neměli v rozhledu, protože je to znepokojuje, neboť to není příjemné pro jejich oči. A v značné míře můžete vidět, že se v největším počtu zemí Romům stále říká Cikáni, zvlášť v zemích, ve kterých je angličtina úředním jazykem. S výjimkou možná Ruska, slovo Cikán má velice negativní konotaci. To slovo určitým způsobem označuje tuto společnost. Především tohle nikdy nebyl název, který Romové používali, aby se představili. Neexistuje žádný jiný způsob, abys na romském jazyce sebe představil, než abys řekl „Mesem Rom – jsem Rom”, což znamená, že jsem osobou, která patří ke skupině, která si říká Romové. A dokonce, i když máme rádi Romy, stále jim říkáme Cikáni, což někdy přivádí k extrémním situacím. Každý rok v určitém počtu zemí se objeví petice ke schválení zákonů, podle kterých se Romům bude říkat Cikáni a ne Romové. Tohle ukazuje na vysokou úroveň odmítnutí a předsudků, které v Evropě existují, bez ohledu na to, jestli mluvíme o Evropské unii nebo evropských zemích, které jsou mimo EU.

* Co je potřeba udělat, aby se ta negativní publicita, která pronásleduje Romy obrátila v jejich prospěch?

– Myslím si, že největší škodu percepci Romů činí média. Média hrají klíčovou roli ve formování názorů a percepci nejširší veřejnosti a v určité míře také ovlivňují vztah veřejnosti vůči určitým skupinám. Existují početné studie a zprávy, mohli bychom udělat konkrétní průzkum a začít hledat ve státních médiích jak často byly používání slova Rom nebo Cikán a ze zvědavosti se podívejme, jak se Romové popisují v těchto zprávách a článcích, které najdeme během tohoto průzkumu. Většina článků je negativní a stranická. To co chci říct je, že si můžete vybrat psát jen o negativních věcech a takové věci můžeme najít v každé skupině a v každé společnosti. Ale takový vztah je stranický. To znamená, že to, co chcete představit je negativní strana jedné komunity, chcete do podvědomí lidi vtisknout to, že nejsou jiné strany této komunity než ty negativní, což zřejmě není pravda. Romové se představují velmi nevybalancovaným způsobem, v značné míře stranický a s hodně předsudků, ze strany samotných médií ale i ze strany populistických a extrémně nacionalistických politiků a skupin, které využívají média k těmto účelům.

MN